Foto 1 Boučková

Lucie Boučková – Liberec, Liberecký kraj

Zveřejněno 21. September 2016 · Zveřejněno v Příběhy pacientů

Vážená nadace, vážení dárci,

dovoluji si Vás požádat o finanční pomoc, která by mi umožnila absolvovat intenzivní léčebný pobyt v Adeli  Medical Center Piešťany.  Měla jsem tu možnost – jako doprovod velmi nemocné kamarádky -  na vlastní oči sledovat práci tamních terapeutů, které si velmi vážím a oceňuji. Sama mám handicap, který mi částečně brání žít stejný život jako žijí  mí zdraví vrstevníci.

Podle slov své maminky jsem byla od narození čilé miminko, bohužel s diagnozou DMO – spastickou hemiparézou vlevo. Můj tatínek zvládl na jedničku Vojtovu metodu, kterou se mnou cvičil pravidelně. Absolvovala jsem jako malá dvě operace, další operace následovala už v dospělosti. Pravidelně jsem jezdila na lázeňské pobyty, rodiče se střídali, aby mi mohli zajistit doprovod. Za to jim jsem velmi vděčná, protože mi  pomáhali zvládat i chvíle, kdy mi nebylo dobře.

Navštěvovala jsem Základní devítiletou školu s hudebním zaměřením, do kolektivu spolužáků jsem se zařadila bez problémů. Mrzelo mě, že jsem nemohla kvůli svému postižení hrát na flétnu, o to víc jsem se ale mohla věnovat zpěvu.

Bylo těžké si zvolit střední školu, mým snem bylo stát se zdravotní sestřičkou. Musela jsem se smířit s tím, že tento sen se mi nesplní a obtížně jsem hledala náhradu. Nakonec jsem šla úplně jinou cestou – po Základní škole jsem rok navštěvovala  Střední odbornou školu v Jedličkově ústavu v Liberci a sama jsem si říkala, že mám na víc. Proto jsem školu ukončila  a rozhodla jsem se pro soukromou Střední školu právní, obor právně-sociální.  Byla jsem zklamaná přístupem jednoho z pedagogů, který mi nevybíravým způsobem dával najevo, že na školu nepatřím a nic nezvládnu. Moje sebevědomí bylo na nule, rodiče mi pomáhali, ale zklamání bylo velké . Rozhodovala jsem se, jestli vydržet anebo to vzdát.  Pocit méněcennosti jsem nezvládla ,nakonec jsem se rozhodla opět pro Jedličkův ústav, tentokrát v Praze. A udělala jsem dobře, bylo to zatím nejlepší rozhodnutí mého života. Odmaturovala jsem a dál jsem vystudovala Vyšší odbornou školu sociálně-právní, obor sociální práce, kterou jsem zakončila absolutoriem.

V té době jsem se také snažila pomáhat své kamarádce, která po těžké autonehodě zůstala upoutaná na lůžku. Její stav byl zpočátku beznadějný, až pobyt právě v Adeli Piešťany znamenal obrovský zvrat k lepšímu. To bylo poprvé, co jsem se setkala s tímto zařízením. Dodnes se snažím pro kamarádku, která bohužel zůstala na vozíčku,  spoluorganizovat finanční sbírky.

V současné době pracuji na částečný pracovní úvazek jako sociální pracovnice a pobírám invalidní důchod 2. stupně.

Žiji doma s maminkou, která je pro mě velkou oporou. Zároveň si ale hodně uvědomuji, že se musím o sebe postarat sama.  Ráda bych si našla svůj byt, chtěla bych si založit svoji vlastní rodinu. Co očekávám od pobytu v Adeli ?

-          přála bych si, aby se zmírnila má spasticita a třes, abych získala větší jistotu v pohybu, ráda bych absolvovala  pobyt v hyperbarické komoře. Moc se mi líbí intenzivní rehabilitační plán. Prostě bych chtěla udělat všechno pro to, abych byla soběstačnější  a samostatnější , a to za podpory výborných terapeutů.

Vím, že všechno stojí peníze a bohužel jich nemám tolik, abych si mohla celý pobyt v Adeli dovolit.

Tímto prosím o finanční příspěvek a děkuji všem, kteří  mi tak pomohou zlepšit můj zdravotní stav. Velmi si Vaší pomoci vážím.

Příspět můžete přes Asociaci pomoci postiženým Adeli:

Fio banka 2000559145/2010 (v CZK)

IBAN: CZ3420100000002300559147

SWIFT/BIC: FIOBCZPPXXX

Účet je společný pro všechny pacienty, proto

DO ZPRÁVY PRO PŘÍJEMCE UVEĎTE: LUCIE BOUČKOVÁ, abychom mohli platbu identifikovat!!!

Děkuji

Lucie Boučková