Lukáš Šafr

Lukáš Šafr

Zveřejněno 11. Apríl 2013 · Zveřejněno v Příběhy pacientů

Lukášek teď oslaví 10. narozeniny a je to něco málo přes devět let, co nás dětská lékařka ujišťovala, že náš syn je tlustý a líný a proto se jen koulí a nesedí. V deseti měsících syna nám došla s paní doktorkou trpělivost a šli jsme k jinému pediatrovi a pak začal kolotoč neurologie, ortopedie, rehabilitace Ortel doktorů zněl dětská mozková obrna – nejspíš z těžkého těhotenství. Nemoc zasáhla všechny čtyři končetiny, obličejové partie, kdy Luky nemohl vytáhnout z pusy jazyk a obličejová mimika prostě žádná nebyla. Dennodenní cvičení Vojtovy  metody nám umožnilo se ve třinácti měsících plazit. V roce a půl klečet a následně lézt. Následovali injekce botulotoxinu do svalů a třísel – nepomohly, takže v pěti letech prodělal první operaci šlach, asi v sedmi letech se postavil a udělal pár nejistých krůčků s berlemi. Dále prodělal dvě operace levé ruky, která byla stočená za malíčkem a tudíž nepoužitelná. Pravá ručička díky tomu, že miluje malování je ,,skoro“ dobrá a obličej – ten se díky intenzivní logopedii a canisterapii s asistenčním psem Badym dostává do normálu.  Pak jsme vyzkoušeli nespočet lázní, lékařů, ale i léčitelů. Někteří nám pomohli, jiní ne, ale dál už nám to nějak nešlo se hnout z místa.

O ADELI jsme se před dvěmi lety dočetli v novinách. Při vstupní prohlídce pan doktor řekl, že než odjedeme, uděláme první krůčky. S manželem jsme se na sebe podívali, zamáčkli slzu a smutně si pošeptali, že to není možné. Se smíšenými pocity jsme odevzdali Lukyho cvičitelům, kteří ho navlékli do obleku a začali s ním tvrdě cvičit. Syn propotil tričko i ponožky a já občas musela odejít, abych se opět nerozbrečela. Již po týdnu nám začal o francouzkých holích místo pomalého chození docela vyšlapovat. A když nám ke konci ukázali jeho první krůčky bez berlí, tak to nejde ani napsat, ani popsat jak to bylo nádherné.

Jenže jak je to u dětí s DMO běžné, při špatném používání nohou se nám letos propadly kotníky a syn musel znovu na tentokrát velice těžkou operaci kotníku, kdy mu do kotníků dali štěp z pánve,  usekli patu, narovnali a sešroubovali. Osm týdnů sáder na nohou udělalo své. Luky je opět na vozíku a tentokrát se ani nepostaví. Nejdříve jsme podstoupili naše lázně a tam jsme zjistili, že pokud chceme, aby nám začal znovu chodit, musíme do ADELI. Nikdo se nám nemůže divit, že místo dovolené někde u moře jsme zaplatili již po čtvrté pobyt v Piešťanech, kde nám Lukáška opět rozchodili. Jenže naše kasička není bezedná, tak jsme šli na pojišťovnu, ať nám přispějí, třeba jen na léčení a my se klidně vzdáme českých lázní, ale toto nám nebylo umožněno. Škoda, že to tam berou takhle. Nám je jasné, kam je potřeba aby Luky jel, pro zkvalitnění života a byl více soběstačný a tím ulehčil i pojišťovně…