natálie_webcropped

Natálie Petrošová – Přerov, Olomoucký kraj

Zveřejněno 13. Február 2014 · Zveřejněno v Příběhy pacientů

Jmenuji se Eva Macháčková a tohle je příběh mojí dcery Natálky Petrošové.

Natálka se narodila předčasně a to ve 27. Týdnu s váhou 1170g. Boj v inkubátoru zvládla a nic nenasvědčovalo tomu, že by to na ní zanechalo nějaké následky do budoucna. Vše se změnilo, když Natálka v šestém měsíci nedělala to, co mělo být pro její věk normální – zvedání na čtyři, otáčení se atd. Po lékařském vyšetření to přišlo – Vaše dcera má DMO. Jako by se mi zhroutil celý svět. Začali jsme cvičit vojtovu metodu. Bobath koncept a neustálé kontroly, vyšetření  atd.

Postupem času Natynka zvládla lezení po čtyřech a podobné věci, i když vše trvalo roky. Jen postavit se na nožky ne a ne. Po čase, když už jsem nedoufala, že by se Natálka postavila na vlastní nožky jsem se přes známého dozvěděla o ADELI Medical Center v Piešťanech. A já uviděla naději. Začali jsme shánět peníze na tuto finančně náročnou léčbu, kterou si jako matka samoživitelka nemohu dovolit, jelikož z důvodu péče o dceru nepracuji. Otec Natálky mě opustil a už 4 roky svou dceru ani neviděl.

Nakonec se penízky sehnat podařilo a my přijely na první pobyt. První pobyt byl dost náročný a Natálka každý den plakala, ale pokroky byly neuvěřitelné. Terapeuti drželi dřevěné hůlky, Natálka se jich držela a chodila po nožičkách – neuvěřitelné. Věděla jsem, že je potřeba najít finanční prostředky na další léčbu. V ADELI jsme byly již 6 krát a jsem už jen malinký kousek od cíle.

První pobyt dřevěné hůlky. Druhý pobyt – začala sama chodit za rolátorem. Třetí pobyt – zlepšení chůze za rolátorem – Natálka šla za ním sama a byla schopná ujít větší vzdálenost a byla celá vzpřímená. Čtvrtý pobyt – chůze se čtyřbodovými berličkami. Pátý pobyt – začala pomalinku chodit s držením za jednu ruku, což jsem myslela, že je ten největší úspěch, protože Natálka se vždy musela držet oběma rukama a hrozně se bála pustit. Bála se výšek a ani necvičila na stole, ale na žíněnce na zemi. Nechtěla chodit na žebřiny a lézt nahoru…..

Šestý pobyt – náš nejlepší a nejúžasnější pobyt. Už při měření na začátku terapeuti viděli, jak doma cvičíme a jak se Natiny hodnoty změnily od prvního pobytu. A pak mě čekaly úžasné chvíle. Natynka každý den makala na 200%, poslouchala vše, co jí terapeuti pověděli, cvičila na stole, vylezla sama na žebřiny a to až nahoru a přitom se smála. Začala chodit na běžícím páse, chodila sama za jednu ruku. Strach ustupuje a Natálka je jen krůček od toho, aby se pustila a šla úplně sama.

Naše pokroky v ADELI jsou neuvěřitelné, jen jsem již bohužel vyčerpala všechny finanční možnosti, nadace atd…

Doufám, že se nám podaří sehnat prostředky na další pobyt, aby to Natálka dokázala dovést do konce a mohla běhat.

Děkuji.