Patrik Popelka

Patrik Popelka – Brno, Jihomoravský kraj

Zveřejněno 6. September 2013 · Zveřejněno v Příběhy pacientů

Jmenuji se Patrik Popelka a 15.února 2013 mi  bylo 18 let. Když jsem měl přijít na svět, nějak se to uspěchalo a já jsem se díky špatně vedenému porodu dostal k prvnímu nadechnutí až po resuscitaci.
Po třech měsících doktoři sdělili mým rodičům, že mám jakési tři písmena, kterým jsem nerozuměl – DMO (diparetická forma). Záhy mi začalo být jasné, co to obnáší – dennodenní cvičení (Vojtova metoda, Bobat, posilovací cviky…). Bojoval jsem, často se mi to ani nelíbilo, protože ač jsem se snažil, nohy ani ruce mě neposlouchaly, zkracovaly se mi šlachy a svaly – prostě můj mozek vysílal nesprávné signály. Dokonce jsem musel i na několik závažných operací nohou (brali mi i štěpy z pánve, aby mi spravili zborcenou klenbu) a aby mě ty tři ošklivá písmena „DMO“ celého nezkroutily.
Ale jsem bojovník a hned tak se nevzdávám. Tak jsem absolvoval v pěti letech lázně Železnice (dnes už jsou zrušené), pak rehabilitace v Jimramově, no bylo toho hodně.  Zkoušel jsem s rodiči kde co, každý den jsem cvičil, až se ze mě kouřilo, ale jde to všechno strašně pomalu a někdy se ten pokrok ne a ne dostavit.

Proto jsem na první pobyt v Adeli v Piešťanech jel se smíšeným pocitem. Taťka s mamkou pro mě dělají, co mohou, ale cvičení v „kosmonautském obleku“… Můžu Vám říct, že po zkušenostech nemám rád nemocniční prostředí. Ale tady jako bych se ocitl v jiném světě. Všichni ke mně byli milí, a i když jsem po cvičení v obleku byl zpocený jak myš a nemohl se skoro pohnout, druhý den jsem se na cvičení opět těšil. Cítil jsem, jak mi svaly sílí, ruce i nohy mě začínají víc poslouchat… prostě paráda.
Jen, když jsem se dozvěděl, že toto cvičení by bylo potřeba několikrát opakovat, tak jsem posmutněl. Léčbu v Adeli pojišťovny nehradí a jedna léčba (i když se po ní cítím skvěle) je velmi finančně náročná.  Mamka s taťkou sice na jednu léčbu dali veškeré úspory, ale já bych se strašně rád ještě zlepšil a na další léčbu už nemáme.

Tak si říkám, že se musím dál dobře učit – studuji střední školu (Provozní služby), abych mohl přispět nějakou korunou na svoji další léčbu v Adeli.
Budu vděčný za každý příspěvek, protože už jsem dost velký a těžký a nechci, aby se se mnou moje maminka tahala. Chci být samostatný, chci se sám postavit, a když to půjde i chodit.

Děkuji.Patrik Popelka