Rory O´Hagan

Rory O’Hagan

Zveřejněno 5. Apríl 2013 · Zveřejněno v Příběhy pacientů

Jmenuji se Olina O’Hagan. Jsem vdaná a mám tři děti.

Nejmladší Rory se narodil 6. 9. 2011, což bylo o tři týdny dříve. Po alarmujících monitorech lékaři vyvolali rychlý porod. Pak už se zdálo všechno jako na kolotoči nebo spíš na horské dráze. Všechno se to dělo tak rychle. Šok střídal strach, smutek beznaděj a nevýslovný žal a lítost nad naším miminkem. Šest měsíců v nemocnici se zdálo jako věčnost. Byl to pro Roryho velký boj o přežití, boj o jeho budoucnost. Byl celkem stabilizovaný s diagnozou: včasná epileptická encefalopatie. Po silných epileptických záchvatech došlo pravděpodobně k velkému poškození mozku. Při propouštění z nemocnice se Rory téměř nehýbal, jen velmi vzácně kontaktoval očima s hlavičkou stočenou k jedné straně a vzhůru. Rory cvičil a stále cvičí Vojtovu metodu, při které dělá velmi, velmi, velmi malé pokroky.

Začali jsme se zajímat, co dál pro něho můžeme udělat. Možností bylo několik, ale nejlákavější se mi zdálo ADELI Medical Centrum v Piešťanech. Pojišťovna tento pobyt hradit nemohla, na shánění peněz nebyl čas. Rozhodli jsme se s rodinou sáhnout do vlastních zdrojů a investovat do Roryho rozvoje. Udělali jsme dobře! Jakmile jsem se s centrem ADELI zkontaktovala, vše běželo jako na drátkách, přestože domluva a organizování čehokoli se mnou nebylo vůbec jednoduché, neboť jsem se stále ještě lehce potýkala s depresí. V ADELI vzali vše pevně do rukou. Po vstupní prohlídce a konzultaci u neuroložky jsme dostali týdenní program pro Roryho – fyzioterapie, masáže, laserová stimulace svalů, kyslíková terapie, logopedie atd.. Každý den od 7.40 do 15.00 hodin. s malými praktickými přestávkami.

Nevím, jestli se v Adeli někdy dějí zázraky – někteří tvrdí, že ano :-) , ale vím, že je to tam o tvrdé práci a víře v každé dítě a v každého člověka. Naše fyzioterapeutky mi připadaly jako andělé. S jedenáctiměsíčním Rorym cvičily dvě až tři – každá soustředěně, vytrvale a s věčným úsměvem na tváři neustále ho povzbuzujíce a Rory se snažil a snažil :-) . Začali jsme na něm pozorovat zlepšení – drobné pokroky ve všech směrech. Jeho tělíčko každým dnem sílilo. Po 14 ti dnech to byl znatelný rozdíl. Rory začal také lépe reagovat na zvuky, víc se smát (ale někdy i plakat :-) ) a mnohem lépe koordinovat hlavičku – bez záklonu a fixace na jednu stranu. Očima nás dobře sledoval i dříve, ale nyní se jeho zájem ještě prohloubil.

Všem rodičům dětí s podobným postižením držíme palce a přejeme hodně štěstí!

Děkujeme ADELI!