SAM_4123web

Tereza Vargová – Chrudim, Pardubický kraj

Zveřejněno 5. Máj 2016 · Zveřejněno v Příběhy pacientů

Tereza je ochrnutá na polovinu těla a musí používat vozík, přesto při setkání působí optimistickým dojmem, krásné vlasy a milý úsměv skrývají neuvěřitelnou anabázi, která tohle děvče i její rodinu potkala.

Tereza chodila do školy, sportovala, hrála na flétnu a nic neukazovalo na to, co se nakonec stalo. Připravovala se na školní lyžařský výcvik, všechno měla sbaleno a v dobré náladě se chystala do hor. Najednou přestala hýbat prsty na noze, nějak to „rozcvičila“ a nasedla do autobusu. Druhý den dostali rodiče  nečekanou zprávu. Terezka špatně chodila a zakopávala, noha ji nechtěla poslouchat. Diagnóza, proč tomu tak je, předčila i ty nejčernější představy – nádor na mozku. Těžko si někdo dovede představit,  jaký to byl pro ni i pro rodinu, šok. A ten další měl bohužel ještě přijít. První operace hlavy dopadla dobře a začala svítat naděje, že bude vše v pořádku.  Přišla však  druhá operace, po které ochrnula  na pravou polovinu těla, přestala mluvit, psát. Následovala  jedna chemoterapie za druhou, ale nic nezabralo a lékaři usoudili, že už se nedá pomoci. Rodiče to však nevzdali „Zavolali jsme do Brna panu profesorovi Štěrbovi, dětskému onkologovi a ten řekl: „Přijeďte, pokud to půjde, pomůžeme.“. Po experimentální léčbě, která je normálně určena jen pro dospělé pacienty, se začala Terezka uzdravovat a pomalu i  znovu číst, mluvit…“ Tohle vítězství nad osudem byl téměř zázrak, ale i začátek dlouhé cesty, aby se Terezka co nejvíce přiblížila běžnému životu. A pak  jsme se dozvěděli o ADELI centru v Piešťanech. Každým pobytem dochází ke zlepšení, a ten pocit, že vaše dítě udělá pokrok, ten lze jen těžko popsat. Tahle radost přináší i starost, a tou jsou peníze na další léčbu, prakticky všechen svůj čas věnujeme jejich shánění,  oslovujeme sponzory, organizace.  Je to hodně těžké a vyčerpávající. Vždy máme hrůzu z toho, jestli na další pobyt vůbec seženeme finance.

Rodiče  Michaela a Jan Vargovi.