Vítejte na nových stránkách Asociace pomoci postiženým ADELI.
Open
X

deník.cz

2014

Vánoce jsou svátky splněných přání

Osud na Vánoce nečekal. Některým už přání splnil.

Chrudim – Míša Tereska z Chrudimi se narodil v 30. týdnu a byť průběh těhotenství nenaznačoval jakýkoliv problém, na svět si přinesl dětskou mozkovou obrnu. Od narození Míša podstupuje pravidelná cvičení a rehabilitace, které mu mají boj se zákeřnou nemocí usnadnit a její následky zmírnit. Pro chlapcův boj a případné oddálení operací jsou nejúčinnější speciální rehabilitační centra nacházející se v Piešťanech nebo v sanatoriu v ostravských Klimkovicích. Obě jsou značně finančně náročné. Na Slovensku chtějí za 14 dní 75 tisíc korun, rehabilitace v Česku stojí 65 tisíc za čtyři týdny. Pojišťovna však tyto pobyty nehradí, a proto se rodina rozhodla získat potřebné finanční prostředky také pomocí sbírky plastových víček, do níž se zapojil i Chrudimský deník.

Nemine den, aby do redakce nepřibyl alespoň malý igelitový pytlík plný uzávěrů. Kromě jednotlivců z celého regionu se do sbírky v masové míře zapojily i místní školy a školky, odkud pochází nadité pytle. Víčka navíc kantorům pomáhají ve výuce, například na Základní škole Chrast z nich žáci stavěli v tělocvičně veliké sněhuláky. Jen za první tři měsíce se podařilo nasbírat tři a půl tuny, což je dvacet tisíc korun potřebných pro Míšovu speciální léčbu. Malý bojovník už absolvoval léčbu v Piešťanech i Klimkovicích, kde posiloval tělo před operací kyčlí.

S novou protézou chce zdolat extrémní závod

Pardubice Jakub Provazník přišel dva měsíce po svých dvaadvacátých narozeninách o nohu kvůli rakovině. Psal se desátý červen roku 2012. Nyní se vydává na náročnou cestu, kterou chce zakončit během na 94 kilometrů. „Stanovil jsem si cíl. Chci uběhnout Beskydskou sedmičku, což je extrémní závod v horském terénu,” říká Jakub Provazník. K tomu, aby takový výkon zvládl, ale potřebuje novou protézu místo své původní nohy. A to rozhodně ne ledajakou. „Abych mohl takhle sportovat, potřebuji speciální model s karbonovým hákem, který vrací část energie při došlapu. Je to vlastně to samé, s čím závodil na olympijských hrách Oscar Pistorius,” vysvětluje Jakub své plány. Běžecká pomůcka však má svou cenu. Ta ovšem byla velkou překážkou, kterou pomohl překonat až červnový charitativní večer. Mezi dárci se pro Jakuba vybralo na 185 tisíc korun. „Je to báječné. Díky tomu bude protéza možná ještě lepší, než byla původně plánovaná. Všem moc a moc děkuji,” radoval se z příspěvků Jakub Provazník.

„Sáhnu si i na dno sil, ale stojí to za to”

Vysoké Mýto Talentovaný kickboxer Martin Viktorin mladší si nadělil největší dárek sám, když na Světovém šampionátu asociace WKF (World Kickboxing Federation) dvakrát vystoupal na stupínek nejvyšší pro světové zlato. Získal tak vstupenku mezi profesionály asociace WAKO, která sdružuje ty nejlepší z bojovníků světa. Vysokomýtský závodník zúročil hodiny a hodiny tvrdé přípravy. „Pokud chci být mezi nejlepšími bojovníky, tak nemůžu trénovat jen jednou nebo dvakrát týdně. V mé přípravě před MS mám deset až dvanáct tréninkových jednotek týdně, které nejsou jen o kickboxu, ale zahrnují běhání, posilovaní, plavání a jiné. Několikrát si sáhnu i na dno svých sil, ale stojí to za to a baví mě to,” říká sportovec tělem i duší. Sláva mu do hlavy nestoupá. „Neříkám, že mě netěší, když si někdo všimne mého úspěchu, za kterým je hodně práce a odříkání, ale na druhou stranu, rád zůstávám sám sebou a nepoddávám se tomu,” podotkl Martin. Už během vánočních svátků se začne připravovat na novou sezonu. „Mlsání nepodlehnu, ale na večeři se těším,” dodal.

Téměř půl milionu pro klienty Apropa

Jičín Nádherný dárek při benefičním představení nedostal pouze jeden obyvatel pohádkového města, nýbrž rovnou celá skupina klientů i pracovníci organizace Apropo. Od firem a soukromých dárců získali 471 tisíc korun. V rámci dlouhodobé tradice podzimních beneficí se jedná o rekordní částku. Představitelé jičínského Apropa říkají, že výtěžek výrazně pomůže právě lidem, kteří se potýkají s mentálním, fyzickým nebo kombinovaným hendikepem. „Radost byla obrovská. Ta akce zaznamenala úspěch na dvou frontách. Jednak se kompletně podařilo zaplnit Masarykovo divadlo včetně balkonu a jednak jsme rádi, že se skutečně vytěžilo nejvíce v historii. Lidé a firmy ukázali, že si dobře všímají, co se v jejich okolí děje, a není jim to jedno,” vyjadřuje pocity mluvčí Apropa Adam Kracík. Vybrané peníze půjdou do vylepšení služeb, konkrétně do oblastí, které nejsou hrazeny dotacemi. Jedná se především o chirofonetiku a fyzioterapii.
Apropo se věnuje mladým lidem ve věku od dvou do třiceti let, kteří se potýkají s těžkým hendikepem.

Sběr víček pomáhá sedmileté Michalce

T řebechovice pod Orebem – Sedmiletá slečna Michalka Zahradníková z Třebechovic pod Orebem. Michalka od svých tří měsíců trpí chorobou, připomínající dětskou obrnu. Přesný název Michalčiny choroby ani samotní specializovaní lékaři nevědí. Holčička podstoupila desítky odborných vyšetření a výsledek je stále stejný. Její diagnóza je i po několika letech stále nedefinována a původ neznámý. Rodiče vyzývají všechny lékaře, kteří by chtěli pomoci v diagnóze zjistit příčiny a přesný název Michalčiny choroby, pokud nějaký vůbec existuje. „Nechtěli jsme se spokojit s myšlenkou, že není žádné řešení, jak Michalce pomoci, a proto jsme zveřejnili výzvu o konzultaci. Ozvali se léčitelé, ale i lékaři. Vyzkoušeli jsme další možná řešení, ale bohužel znovu bez úspěchu. I přesto stále věříme, že se objeví v naší zemi odborník, který bude znát odpověď,” svěřila se s nadějí maminka Petra. Míše pomáhají lidé sbíráním plastových víček, ale také různými benefiční koncerty a charitativní akcemi. Díky pomoci pak může lépe překonávat svou nemoc.

Po třech letech Jaruška opět slyší

Dobruška – Před třemi lety zbývalo do Vánoc pouhých čtrnáct dní. Jaroslava Ulrychová z Dobrušky ráno vstala s velkými plány na jejich přípravu. Vzápětí ji postihly obrovské bolesti břicha způsobené ucpaným žlučovodem, což následně zapříčinilo prasknutí slinivky břišní. V nemocnici strávila nekonečných patnáct měsíců. Většinu času se pohybovala na hranici života a smrti. Za první tři měsíce v nemocnici prodělala 49 operačních zákroků, díky silným antibiotikům zcela ztratila sluch. Její chorobopis obsahuje 7 diagnóz smrtelných pro běžného člověka. Život jí zachránili na ARO v Rychnově a do života navrátili na Gerontometabolické klinice Fakultní nemocnice v Hradci Králové, odkud byla po jedenácti měsících propuštěna v březnu loňského roku přímo z jednotky intenzivní péče domů. Do plnohodnotného života Jarušku Ulrychovou vrátil kochleární implantát, který jí v Praze v Motole voperovali letos v únoru. Po třech letech začala opět slyšet. I díky tomu mohla letos v květnu oslavit sice se zpožděním, ale o to radostněji padesátiny. Gratulovat jí přišli vedle rodiny, přátel a známých také sestřičky a lékaři z Hradce Králové.

Péťa Januš už chodí s protézou bez berlí

T rutnov – Jsou to skoro na den čtyři roky, co osmiletého Petra Januše (na snímku vpravo s bráškou) postihlo neštěstí. Před Vánocemi si při tělocviku způsobil úraz kolena a skončil v nemocnici. Aby nebylo vší smůly dost, lékaři v Péťově končetině objevili zhoubný nádor. Chlapec i s maminkou a celou rodinou prožíval od té doby velké strasti. Protože osteosarkom metastázoval do nohy, Péťa o ni přišel. Má za sebou osmnáct chemoterapií, čtyři roky složitého života, stráveného po nemocnicích. Dnes vypadá už svět trochu veseleji. Péťa se sžil s náhradní nohou, umí si ze situace udělat i legraci. „Kdo zdravý si umí dát bez problémů nohu za krk?” ukazuje a předvádí, jak zručně vyšplhá i na palandu v pokoji, který sdílí s bráškou dvojčetem Ondřejem. Oba se mazlí s milovaným bílým králíčkem, kterého na mamince vyloudili. Péťa dostal dárek už v létě. Paralympionik Jarda Petrouš pro něj zorganizoval výstup na Sněžku. Benefice pro Péťu vynesla 150 tisíc korun, díky nimž mohl absolvovat kurz na pražských Malvazinkách, zaměřený na chůzi s protézou bez berlí. Chůze už mu jde dobře. Když ho potkáte bez berlí, ani byste nepoznali, že má handicap. „Vše dělat nemůžu, ale už se mi žije líp,” říká statečný klučina.

Z malé české hvězdy je supernovou Tour

Moravská T řebová – Leopold Konig. Jen stačí vyslovit to jméno a každý si vzpomene na jeho příběh. Ještě na začátku kalendářního roku znal kvality mladého cyklisty možná jeho někdejší kouč Ota Stejskal z hradecké stáje Whirlpool-Author (dnešní Bauknech) a na jeho konci si o nich šušká celý národ. Během prázdnin si splnil to, po čem touží většina borců planety šlapajících na bicyklu. Ještě jako malého klučinu ho rodiče zapsali na hokej. S hokejkou se sice možná oháněl solidně, ale když po nástupu do školy dostal první opravdové kolo, vyměnil puk a mužnou výstroj za „zkroucená” řidítka. Holky mu na trénincích cyklistů dávaly co proto, on přesto snil, že jednou bude šampionem. Mužem, který zazáří na nejstarším závodu světa Tour de France. To ještě v době, kdy se proháněl po menších kopcích okolo rodné Moravské Třebové. V roce 2014 se mu splnil první sen. Jeho stáj NetApp dostala v poště nablýskanou pozvánku na „starou dámu”, on se stal lídrem a tak suverénně uháněl ve strojovém tempu krkolomnými pyrenejskými kopci a alpami, že ujel skoro všem favoritům. Na pařížské Champs-Elyseé ho přemohly emoce sedmé místo ho katapultovalo mezi nejlepší na světě. Doma se pak dočkal bouřlivých ovací (na snímku). Je mladý, talentovaný, z hvězdičky se zrodila sportovní supersnova. A jeho snění může pokračovat dál.

Děti přijaly Adámka do svého kolektivu 

Červený Kostelec – Adámkovi Svobodovi je čtyři a půl roku. Narodil se s těžkým postižením zraku, poruchou růstu a výraznou poruchu vývoje řeči. Po celou dobu s ním byla maminka doma a do kolektivu se nedostal. Několikrát s ním maminka mezi děti zašla a bylo vidět, že Adámek hned ožil. Začala tedy shánět školku, kde by se do kolektivu dostal, ale všude odcházela zklamaná a s nepořízenou. Štěstí se na ni usmálo až Mateřské škole Náchodská v Červeném Kostelci, kde ji ředitelka
Šárka Hanušová vyslechla a sdělila dobrou zprávu, že Adámka do školky přijmou. Adámek tak dostal nejkrásnější dárek ve svém životě. Kolektiv dětí ho přijal bez problémů a Adámek mezi nimi ožil a snaží se vyrovnat ostatním dětem. „Je u něho vidět také velký pokrok. Ze začátku pro něho bylo prostředí asi dost hlučné, ale velmi rychle si na to zvykl a teď je vidět, že už mu to vůbec nevadí. Zda se jeho stav zlepší není moc jisté. Byl by velký úspěch, kdyby se rozvinul pohybově a také v komunikaci. Nyní má připravenou kartičkovou komunikaci, a tak by se mohl ještě více do kolektivu začlenil,” uvedla maminka Žaneta Svobodová. „Věříme, že to Adámkovi v kolektivu pomůže k dalšímu rozvoji. Je vidět, že už se snaží chodit, když vidí ostatní děti, jak po třídě pobíhají. Doma by ho k tomu nic nenutilo,” doplnila ředitelka školky Šárka Hanušová.


Facebook

Get the Facebook Likebox Slider Pro for WordPress